PhDr. David Černý

PhDr. David Černý

(* 1977) vystudoval filosofii na Filosofické fakultě Pontifikální univerzity Tomáše Akvinského v Boloni a v Římě. V Boloni přednášel kurzy logiky a filosofie vědy. V současné době pracuje jako vědecký pracovník v Ústavu státu a práva AV ČR v.v.i. a na 1. LF UK v Praze dokončuje postgraduální studium bioetiky. Předmětem jeho zájmu je filosofická logika, etika, filosofie práva, personální ontologie a bioetika. Je hlavním autorem monografie D. Černý a kol. Lidské embryo v perspektivě bioetiky, spoluautorem monografie Doležal, Adam, Černý, David, Doležal Tomáš. Kmenové buňky. Etické a právní aspekty výzkumu. Je také autorem celé řady odborných článků z filosofické logiky, etiky a bioetiky. Pro deníky Mladá Fronta a Lidové noviny píše popularizační články o filosofii a etice, pravidelně přispívá do týdeníku Reflex.

Je ukončení život udržující léčby eutanázií?

Cíl tohoto příspěvku je skromný. V první části se zaměřuji na různé definice eutanazie a s přihlédnutím k důležitosti intencí (záměru) navrhuji definici aktivní a pasivní eutanazie. Druhá část se věnuje důležitosti intencí v etice. Nejdříve analyzuji a kriticky hodnotím argument Jamese Rachelse, který se snaží dokázat, že intence jsou pro etické hodnocení lidského jednání irelevantní, poté předkládám dvouúrovňovou ana-lýzu důležitosti intencí. Ukazuje se, že intence formálně specifikují lidské jednání (ur-čují jeho druh) a následně vstupují do etického hodnocení formálně specifikovaných činů. Rozlišuji také mezi tím, čemu říkám specifikující intence (či S-intence, tradičně finis operis) a finální intence (či F-intence, tradičně finis operantis) a ukazuji, že oba druhy intence jsou pro popis a etické hodnocení lidského jednání nezbytné.
Došel jsem k následujícímu závěru: eutanazie (aktivní či pasivní) a ukončení život udržující léčby jsou dva rozdílné druhy jednání (třebaže mají stejné důsledky) a musí být eticky hodnocené jako takové. Na jedné straně odmítám tezi ekvivalence mezi pasivní eutanazií a ukončením život udržující léčby, na straně druhé zastávám etickou podobnost mezi aktivní a pasivní eutanazií.